Reference
Lenka Ohnútová
maminka
„Jirka začal chodit s Bárou do Pět P na konci roku 2011. Zažili spolu hodně zajímavých akcí, dodnes si na ni vzpomíná. Bylo to v době, kdy neměl žádné kamarády a tak byl rád, že má velkou kamarádku. Taky se mu líbilo, že má někoho jenom sám pro sebe.“
M. Vondráková
maminka
„Musím říci, že Věruška je zlatý člověk. Terezka jí má moc ráda a vždy se na ní těší. Po jejich setkání je vždy plná energie a pusa jí jede, že je k nezastavení...prostě ožije.“
paní Matůšová
maminka
„Mám syna (10let), který je v programu Pět P. Má svého velkého kamaráda, který se mu každý týden věnuje, když je potřeba, pomůže s úkoly a vymýšlí nový program. Jsme za tuto pomoc velice vděční.“
Mgr. Ivana Kudelová
ředitelka dětského centra ve Zlíně
„Dobrovolníci věnují dětem ze znevýhodněných sociálních podmínek svůj čas, pomáhají jim s přípravou do školy, realizují s nimi některé volnočasové aktivity... Přirozenou cestou se stávají jejich vzorem, což je pro další vývoj dětí velice důležité a cenné.“
L. Š.
Dětský domov Lazy Zlín
„V našem dětském domově jsou děti s těžkým zdravotním postižením a druhým neméně významným znevýhodněním je sociální izolace. Tím, že je rodiče odložili, děti zároveň přišly o prarodiče, tety, strejdy, sousedy, všechny, kteří by je měli rádi. Nejsou natolik samostatné, aby chodily jen tak ven, do města nebo do kroužků bez nás. Proto jsou děvčata z 5P tak důležité pro naše děti, protože jsou jediným zprostředkovatelem kontaktů s vrstevníky a s celou mladou generací na akcích v Ostrově radosti, na celodenních výletech, které SVP pořádá a na dalších akcích (karneval, výcvik psů...). Přínosem je také ta komorní situace, kdy jsou jen dva - studentka z 5P a naše dítě, kdy si mohou nerušeně povídat, svěřovat se, hrát si, smát se nebo i mlčet a prožívat společné chvilky. Děvčata z 5P mívají předem připravený program, chodí krmit zvířátka, do města, do obchodního centra, za zábavou. Všechny naše děti ke svým starším kamarádkám z 5P přilnou, moc si jejich práce, trpělivosti a snahy vážíme a vůbec není důležité, že by musely chodit každý týden. Když se vytvoří pouto, podpoří se posláním pozdravu, pohlednice se zvířátkem, naše děti vydrží ve zkouškovém období i trpělivě počkat a jsou šťastné za každé další setkání.“